Už jen...

19. srpna 2019 v 9:42 | Wicaedien
"Už zbývá jen 14 dní do konce léta! To je tak hrozný, jak to utíká! Dříve ty prázdniny tak hrozně neutíkaly!"

 

Podbrdské ženy

13. srpna 2019 v 20:29 | Wicaedien
...aneb každá žena v sobě nese tíhu mnoha generací. Knihu napsala Jana Poncarová.


Jsme všechny pomlouvačné, nebo ne?

24. července 2019 v 9:50 | Wicaedien
O nás ženách se často tvrdí, že milujeme pomlouvání a řešení jiných lidí. Je to hodnoceno jako víceméně špatná vlastnost. Ráda bych uvedla pár slov na naší obhajobu.

 


Nemotora aneb hlavně se z toho neposrat

27. června 2019 v 16:00 | Wicaedien
Hned zkraje musím zmínit, že jsem rozlévací typ. Neznamená to však, že holduji rozlévanému vínu. To samozřejmě také, ale dneska se budeme bavit o rozlévání pití. Omylem.
Často se mi stává, že nevypočítám vzdálenost svého loktu od skleničky a limonáda teče po stole. Jsem už na takové případy vybavená, takže jen vstanu, vezmu hadr a jiné úklidové pomůcky a nehodu hned vyřeším.
A tím se dostáváme k věci. Zjistila jsem, že s vašimi nedostatky mají ostatní mnohem větší problém než vy.
Lidé kolem mě reagují negativně, když se mi stane nějaká taková nehoda. Podotýkám že mluvím o případech, kdy rozliju své vlastní pití ve své vlastní skleničce. Musím zaklepat, ale ohledně cizích skleniček a nápojů mám zatím velké štěstí.
Udám příklad. Sedím s někým ve své vlastní kuchyni a něco popíjíme z mých skleniček. Oženu se loktem při gestikulaci a moje sklenička s mým pitím padá na zem. Roztříští se na tisíc malých kousků. Samozřejmě hned vyskakuji a ještě pořád se smíchem běžím pro smetáček, lopatku a hadr.
Když se vrátím, zarazím se ve dveřích. Dotyčný na mě kouká s pohrdavým výrazem a protáčí oči. Dodává něco ve smyslu "ježišmarja už zase". Přesně mu nerozumím.
Aha. Takže já rozliju svoje pití ve své kuchyni a rozbiju svou skleničku, kterou jsem si koupila v Pepcu za svých 20 korun, všechno sama zametu a utřu svým hadrem a smetáčkem a ty máš problém?
V tu chvíli mi došlo, jak umí být někteří lidé toxičtí. Mají své vlastní chyby a mindráky, se kterými se nedokážou vyrovnat. Závidí nám, že jsme se se svými chybami vyrovnali, tak nám je musí neustále připomínat.
Dříve jsem se za svou nemotornost skoro omlouvala. V tu chvíli mi došlo, že to vlastně může být každému jedno. A proto od té doby, vždy když něco rozliji, hned hlásím "Na to se neumírá. Na rakovinu ano, ale na tohle ne."
Jen tak pro jistotu. Aby nikoho nenapadlo mi kazit den.

Co zjistíte při práci s dětmi

15. června 2019 v 19:24 | Wicaedien
Už dva roky soustavně pracuji s dětmi. Co jsem za tu dobu zjistila?

Úvodní článek?

21. března 2019 v 9:09 | Wicaedien
Něco jako úvodní článek? Že by se to mělo? No tak teda jo.


Říkám si Wicaedien a rozhodla jsem se, že budu psát blog. Vlastně jsem se rozhodla už asi před deseti lety. Od té doby střídavě píšu, nepíšu, měním jména, mažu po sobě a vracím se. Prostě klasická maniodeprese. Teda blogová maniodeprese, žádnou jinou mi nediagnostikovali. Vlastně jsem chtěla říct, že kdyby existoval blogový psycholog, diagnostikoval by mi blogovou maniodepresi.

Rozhodla jsem se psát blog o sobě. Že je to sebestředné? Ale notak. Každý z nás je tak trochu sebestřednný. A jak jinak byste nazvali blog, na kterém bude od každého mého já kousek?

Tak tedy, blog o mě. Co na něm bude?

Snaha projít partnerským životem bez ztráty kytičky. Protože s chlapem to není jednoduché, jistě mi rozumíte. A když na tom založila kariéru Carrie Bradshaw, tak proč by ne.

Knihy. Jsem velká čtenářka a ráda o knihách diskutuji. Ráda doporučuji a nechám si doporučit.

Hry. Miluju hry a hry milují mě. Se svým počítačem jsem měla velmi dobrý citový vztah, ale co jsem si pořídila PS4, tak už to mezi námi trochu pokulhává. Kdo ví, kam se náš vztah vyvine. Přecejen je to stařší kousek a neudýchá to samé, co PS4.

Kočky. Jsem hrdou trojitou kočičí mámou. Všechno jsou to nalezené kousky a jsou mým smyslem života.
Had. Kromě koček mám doma hada, kterého jednou můj přítel přivezl jako spontánní nápad. Od té doby jsem hadí žena. Jakože sleduju jak se kroutí had, ne že se dokážu kroutit jako on.

Moje nekonečná touha být v lepší kondici, respektive nekonečná cesta. Postavou jsem spíše tak trochu věstonická venuše. Při každém popoběhnutí dostávám menší srdeční kolaps. Nákup nesu nadvakrát, protože by mě z té tíhy cestou od auta trefil šlak. Chci uběhnout, uzvednout, vydržet... tečka.

A celkově vše, co mě na cestě životem potká. Protože za chvíli zjistíte, že jsem magnet na blbce a absurdní situace.

Kam dál