6 povolání, která bych nemohla vykonávat

9. října 2018 v 23:23 | Wicaedien |  Světonázory
Něčím na ty hry vydělávat musím, ale tohle fakt ne.



Od maturity pracuji a nikdy jsem nebyla na pracáku. Práce je pro mě prioritou, protože pro mě znamená zázemí, jistotu a to, že jsem člen produktivní společnosti. Ale jsou zaměstnání, která bych nikdy nevzala, ať už proto, že to není čestná práce a nebo proto, že bych takovou práci psychicky nezvládla.

Call Centrum
V call centru sedíte jako slepice v klecovém chovu na svém malém bidýlku. Neustále voláte kamsi a lidem něco cpete. Něco, co je pro ně nevýhodné, pravděpodobně to bude jakési předplatné čehosi, co se dá horkotěžko zrušit, vy to moc dobře víte a máte za úkol vymámit z lidí souhlas s prvním startovacím balíčkem zdarma. Kývnou vám na to hlavně důchodci, kteří mají i tak málo peněz a vy když čekáte, kam se to dovoláte, tak se modlíte, aby to byla snadno přesvědčitelná babička a vy měli smlouvičku. Ano, smlouvičku. Protože v call centru vám jde jen o počet smluv. Mzdu máte velmi nízkou a osobní ohodnocení dostanete podle tohoto kouzelného čísla. Na zdi visí tabule a vy když uzavřete smlouvu, tak se zvednete ze svého bidýlka a jdete si na tuto tabuli, kde jsou všichni ze směny napsaní, udělat čárku. A víte proč? Protože psychologie: každý vidí kdo se jak zvedá a píše si čárku a pak se všichni více snaží lidi ukecávat, aby nebyli v kolektivu za trotly, kteří se ještě ani jednou k té tabuli nezvedli. A tohle dělají dospělí lidé, mezi něž já nepatřím, protože bych se v jeden jediný den v takové práci musela zbláznit. Informace o chodu call centra mám od kamarádky, která tam vydržela dělat celý měsíc. Pak viděla směšný peníz na účtě a udělala jim fuck na rozloučenou.

Pošta
Práce jako každá jiná, říkáte si. Ale většina poštovních úřednic se tváří důležitě, jakoby dělaly vrchní manažerku v nadnárodním koncernu, přitom jsou jen zaměstnankyně státního podniku, který má z ostudy kabát a je tu pro srandu nás všech. Když půjdu dělat na poštu, nebude mě za přepážkou ani vidět, přes všechny kravinky, které musím během posílání dopisů, což by měla být hlavní náplň pošty, nabízet, ba přímo nutit lidem. Protože ty peníze, které pošta vzletně slibuje v inzerátech, budete mít, to ano, ale když vnutíte lidem ideální počet losů, zvýrazňovačů, stromečků, punčoch, chvilek pro tebe a kdoví čeho všeho ještě, co jsem na přepážce viděla. A když přihodíte ještě nějaké to pojištěníčko nebo půjčku, tak to bude možná ještě lepší!
Není tajemstvím, že když jdete na poštu poslat balíček, tak vám pošťačka automaticky hodí nejdražší možnou variantu se službami, které ani nechcete. Stalo se mi to několikrát. Nicméně lituji každého, kdo si musí na svůj chleba vydělávat tím, že nutí lidem co nechtějí, takže se vždy laskavě usměji a znovu trpělivě vysvětluji, že chci tu obálku A4 poslat obyčejně za 23 korun tak, jak sem přišla a nepotřebuji rekomando nebo další poštovní termity. Stojí to trochu námahy, ale úsilí se většinou vyplácí a když paní vidí, že máte ceník nastudovaný, tak vám neodporuje.

Asistentka pedagoga
Tenhle odstavec není ani trochu ironický, všechny asistentky pedagogů mají můj bezmezný obdiv. Jistě dělají co mohou i nemohou, aby usnadnily všem proces inkluze. Nicméně nedávno jsem na facebooku našla zajímavou skupinu, kde se řešilo, jak a kde podat jakou stížnost ve škole, prostě taková diskuze ublížených rodičů, kteří chtějí škole házet klacky pod nohy. No a v této skupině v 90% příspěvků figurovalo kouzelné spojení - slečna asistentka. Asi proto, že všechny asistentky v republice jsou slečny a žádná paní, ne asi. Nicméně z diskuze rodičů vyplývalo, že za všechny problémy jejich ratolestí může slečna asistentka. Buďto jsou napříč republikou všechny asistentky nejen na ocet, ale také k ničemu a nebo prostě rodiče trpí pocitem, že nedokonalost jejich dítek musí na někoho shodit a ona slečna asistentka je tak nějak první na řadě.
Rodičům vadí vše. Mají pocit že sdílená asistentka (asistentka pro více žáků s individuálními potřebami) se nevěnuje jejich dítku dostatečně, protože by se asi měla rozčtvrtit, ne asi. Mají pocit, že asistentka jde na jejich dítě moc pomalu, moc rychle, moc tak, moc tak… no a řešením je podat stížnost řediteli školy, jaképak řešení osobně s dotyčnou… Vážené slečny asistentky, všechna čest tomu, co děláte. Asi bych to nezvládla.

Předváděcí akce na zájezdech
To je něco, čeho se neuvěřitelně štítím a k čemu bych se nepřiblížila na sto honů. Film Šmejdi známe všichni, netřeba opakovat, protože mnou otřásl a nechci na něj ani vzpomínat. Dodnes nechápu, jak mohl někdo něco takového dělat a pak si s klidným svědomím přinést domů výplatu. Po jednom jediném dni v takové práci bych spáchala sebevraždu, protože bych měla pocit, že už nejsem člověkem. V DM jste sice člověkem, ale ani tam šmejdovství neléčí.

V obchodě se zvířaty
Pracovat v obchodě se zvířaty byl můj sen odjakživa. Než jsem se dozvěděla, co to vše obnáší kromě krmení zvířátek a ňuňání morčátek. V obchodě se zvířaty se prodávají krmná zvířata. Chodím do takového obchodu kupovat myši hadovi a když byl malý, brávala jsem mu mražená holátka. Pak mi došlo, že ta holátka musí někde brát. Nějakým humánním způsobem je zabijí a pak zamrazí a prodají. Nemám nic proti tomu, v přírodě by si je můj had vyhrabal z nory a pak snědl. Ale nechci to dělat dvakrát týdně a už vůbec ne za peníze.

Veterinářka
Nesnesu, když zvíře trpí. Neskutečně mě trápí, když musí moje kočky k veterináři na prevenci a já jim nedokážu vysvětlit, že jedeme jen na kouknutí a pak hned zase domů. Dítěti vysvětlíš, že se pan doktor podívá do ucha a bude po všem, ale zkus to vysvětlit kočce, která smutně kouká z přepravky a nechápe, proč je zavřená. Ještě navíc náš nový přírůstek je nalezenec a má tak trochu strach, že jí zase odneseme zpátky, takže cesta na veterinu je o to smutnější, když vidím její výraz, smířený se vším. Nedokázala bych se na takové výrazy dívat každý den, nehledě na to, že ne všechny příběhy z veterinární ordinace stejně tak jako z lidské ordinace nekončí šťastně. Podlehla bych syndromu vyhoření během prvního pracovního dne. Ještě že jsem se málo učila a veterinář ze mě nebude.

Na závěr bych chtěla přidat vzkaz pro poštovní úřednice: neberte to prosím osobně, ale samy dobře víte, že takové kolegyně v práci máte a také víte, jak je to s vaší výplatou. Jsem ráda, když potkám milou paní za přepážkou, která souhlasí s tím jak to chci poslat já a netrvá na tom, že si musím koupit silonky nebo Méďu Pusíka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Atheira Atheira | Web | 10. října 2018 v 7:41 | Reagovat

Bez veterinářů by nebyl svět lidí se zvířaty takový, jaký je... Bez prodeje krmných hlodavců by měli drobnější chovatelé hadů, kterým se nevyplatí chovat hlodavce vlastní, dost problém.
Ale chápu tě. Já bych asi neměla u veterináře především na to studium. Ty praxe - kastrování prasat - a všechny tyhle věci by mi prostě rvaly srdce, protože zrovna v těch prasečácích se na nějaké umrtvování prý nehraje...

Obchod se zvířaty bych i zkousla. Byla to jedna z mých nouzových možností, kdyby nic jiného nevyšlo. Ale taky tomu úplně nefandím. Nemyslím si, že je ok prodávat tolik zvířat, kolik se prodává. Když už, omezila bych to na nutné minimum. V jednom zveráči jsem viděla dokonce nějaké opičky!

Taky jsem nikdy nebyla na pracáku a stejně jako ty, i já jsem měla jasně dané profese, které nebudu vykonávat, ani kdyby mě nutili. Mám nějakou hrdost, takže kromě call centra nebo pošty třeba ještě supermarkety nebo fast foody a tyhle šílenosti...

2 wicaedien wicaedien | E-mail | Web | 10. října 2018 v 23:31 | Reagovat

[1]: Supermarkety a fastfoody jsou taky šílenost, ale tam se aspoň nemusíš za svou práci stydět, zákazník odchází víceméně spokojen :D

3 Atheira Atheira | Web | 11. října 2018 v 10:28 | Reagovat

[2]: Já bych se teda asi styděla. A ještě bych si u toho vzpomněla, jak nám třídní učitel ze střední upřímně a neskrývaně sděloval: "Vy jste tady školní elita, jenže ti všichni ostatní se aspoň mají šanci uchytit ve svém oboru. Škol s vaším zaměřením je tolik, že stejně vás většina skončí v Tescu nebo se zástěrou KFC, tak si moc naděje nedělejte." Takže od prváku vím, že tohle prostě ne, už jenom pro to potěšení, že neměl pravdu. :D

4 wicaedien wicaedien | E-mail | Web | 13. října 2018 v 14:05 | Reagovat

[3]: To musí být super slyšet hned v prvním ročníku :D

5 Lux Lux | Web | 21. října 2018 v 14:32 | Reagovat

Souhlasím s tebou... Až na tu veterinářku, tu bych dělat mohla, i jsem chtěla jednu dobu. Ono je to sice hrozně drsný, ale kolik životů zlepšíš a zachráníš? Ale to je stejný jako v medicíně, kde jsem se nakonec uchytila. Jinak pro mě třeba nepřichází v úvahu ani hosteska - myšleno, že cpeš lidem okolo předražené nesmysly. Vyzkoušela jsem si hostesku v jedné pražské restauraci, kde jsem zvala lidi na guláš asi za 400 .. no dlouho jsem to nezvládla, sama nesnáším, když mi někdo něco nutí.

6 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 21. října 2018 v 19:20 | Reagovat

Ta inkluze školství je neuvěřitelný případ pseudohumanismu, podobně jako s nízkými tresty. Samozřejmě je třeba postižené respektovat, ale nelze kvůli nim ničit výuku. U nás byl jeden postižený, byl těžký autista, má lehkou mentální retardaci (debilita). V šesté třídě to už s ním nešlo a musel přejít na zvláštní. Nechápal, že je nebezpečné si nasadit sáček na hlavu, běhat s nakousnutým jablkem v ústech. Nikdy nebyl nebezpečný pro druhé, ale pro sebe.
Často narušoval hodinu, pokřikoval. Musela si pro něj přijet babička.

Zajímavé, že nikoho ještě nenapadlo, že není dobré, jak se separují jednotlivé věkové kategorie ve školství a potom si mladí lidé neustále utahují z dětí a důchodců a tyto dvě věkové skupiny odmítají respektovat.

Jinak, děkuji za velmi zajímavý článek. Vše máš tak krásně sepsané a převážně to chápu. Já bych nemohl být doktor, to bych nezvládl psychicky. A taky cokoliv manuálního, to bych neuměl. Ale nejhorší ze všeho musí být hradní stráž, byť je dobře placená.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama